Eduard Goldstücker (30. května 1913  – 23. října 2000) byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel židovského původu.

Dětství prožil na Slovensku. Maturoval 1931 v Košicích. Mezi lety 1931–1936 studoval germanistiku a romanistiku na FF UK.  V roce 1935 byl redaktorem Ľudového deníku, 1936–1938 tajemníkem Ligy pro lidská práva, 1938–1939 působil v Praze jako středoškolský profesor. 1939 emigroval do Anglie, kde 1940–1942 postgraduálně studoval na univerzitě v Oxfordu.  Od roku 1943 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí čs. vlády v Londýně a od roku 1944 byl velvyslaneckým tajemníkem v Paříži. Po válce působil na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1951 byl v politickém procesu uvězněn a odsouzen na doživotí. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do Československa.

Zdroje: