Jaroslav Krejčí ml. (13. února 1916  – 16. února 2014 ) byl český politik, právník, ekonom a sociolog, odborník na srovnávací dějiny civilizací.

Jaroslav Krejčí se narodil na Moravě v Polešovicích u Uherského Hradiště jako syn pozdějšího protektorátního premiéra Jaroslava Krejčího. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a poté se profesně zabýval ekonomickými vědami se zaměřením na makroekonomii. Od roku 1936 byl činný v sociální demokracii a za druhé světové války se aktivně účastnil domácího odboje.  Po válce působil na Státním úřadu plánovacím, kde v roce 1947 vytvořil sociálně demokratickou oponenturu prvního komunistického návrhu pětiletého hospodářského plánu. V období let 1946–1951 přednášel na Vysoké škole politické a sociální, kde v roce 1947 získal docenturu. Mezi lety 1949–1952 přednášel na Vysoké škole obchodní v Praze (dnešní VŠE). Pracoval ve Státní bance československé. Po únoru 1948 odmítl jako člen ČSSD vstoupit do KSČ. Ve vědecké práci pokračoval v Národohospodářském ústavu Hlávkovy nadace. V roce 1954 byl s jinými pracovníky ústavu zatčen a za údajnou velezradu odsouzen na 10 let, ale v květnu 1960 byl na základě amnestie propuštěn.

V srpnu 1968 odešel do Velké Británie. Od 1969 přednášel integrovanou vědu (kombinace sociologie, ekonomie, historie, práva a politologie) na univerzitě v Lancasteru, kde byl 1976 jmenován profesorem. V exilu byl činný i politicky jako člen Československé sociální demokracie v exilu, od 1976 byl členem jejího představenstva a v období 1989–1995 jejím místopředsedou. Od roku 1990 přednášel opět v Československu. O čtyři roky později se stal čestným ředitelem Střediska pro výzkum sociálně kulturní plurality Filozofického ústavu Akademie věd ČR a čestným předsedou Správní rady Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky.

V roce 1990 a 1993 byl zvolen členem Ústředního výkonného výboru obnovené sociální demokracie. 28. října 1998 mu byla udělena prezidentem republiky Václavem Havlem Medaile Za zásluhy I. stupně.

Zdroj: