Jiřina Šiklová (17. června 1935) je česká socioložka a publicistka. Je též angažovaná v politice, byla členkou KSČ, podepsala Chartu 77 a v posledních letech kandidovala za Stranu zelených.

Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (studium ukončila v roce 1958). Spoluzakládala Katedru sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. V řadách KSČ působila už od roku 1956, tedy od doby potlačení Maďarského povstání. Její aktivní angažmá v komunistické straně začalo na podzim roku 1967 po zavření Literárních novin, kdy přemlouvala spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině Červení proti. V roce 1969 stranu opustila. Léta členství Šiklové v KSČ byla po roce 1989 v některých publikacích uváděna nepřesně. Po propuštění z univerzity pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa, podepsala Chartu 77. V normalizačních letech byla perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování nelegální literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím). Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu. Na svobodu se dostala koncem března 1982.

Po změně režimu v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, iniciovala založení Katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze (která se později rozrostla na obecně prospěšnou společnost s mnohem širším záběrem). Je členkou správních rad několika nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy, European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research). V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala plaketu Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.

Zdroj: